Narutardní chvilka

11. září 2013 v 17:08 | Riveän |  Povídky Rivean
Tak jsem si zase jednou uvědomila, jak jsem začínala s blogem - zcela šokézní způsobem.

Jako narutard.


Zároveň s tím jsem si také uvědomila, jak moc ráda jsem narutardem byla. Jak jsem byla hrdá na celou komunitu, jak se mi dmula hruď nepokrytou radostí a pýchou, když jsem příšla po delší odmlce na Jihlavský otaku sraz a Yoko mě představila těm malým holkám, "nováčkům", a ony jen s úžasem vydechli "tak to je TA Yaraki"!
Fíha, ty časy mi chybí.

Občas mi je připomene třeba právě má milovaná Yoko - například když mi nedávno dala možnost dělat betareadera její megaepesární kulervoucí slash povídky (za ten slash mě roztrhne vejpůl ale je to tak) jménem "Cesta Prince". Zase jsem na chvilku TA Yaraki.

Jo, byla jsem mladší, o dost unylejší, blonďatější a nevýraznější - malovala jsem se, jen když bylo třeba někoho na "párty" nabalit - pro čiré osobní potěšení, pozvednutí ega. Jinak jsem lítala zběsile po lese, jezdila za Yokoušem do Brodu a pařila Oblivion.
Od té doby se můj život výrazně změnil. Mám vlasy rezavé, jaké jsem vždycky chtěla - což vlastně krásně shrnuje celé mé "nové já" - jako jsem vždycky chtěla.

Pracuju, občas jezdím na koni, studuju a hlavně mám božanského übersexy šermíře.
Ale na některé věci z toho těžkého, starého života přece vzpomínám ráda. Třeba na Deník Volavky - cca 300 stránkovou povídku, jež jsem psala přes dva roky. Klasická fan fiction kterou ovšem v době největšího rozkvětu četlo přes 30 lidí. Což je více než žůžoidní, co bych za to dala teď.


 

Smrt jedné zasrané idealistky

11. září 2013 v 13:13 | Riveän |  Odpadní jáma
Dospěla jsem k nepříliš šokujícímu zjištění - co zjištění, spíše rozhodnutí.

Nikdy v životě se nevdám.
Nenechám nikoho, aby mě vláčel jak hadr a pak mě ve vší slávě vyměnil za nějakou prsatou pindu. Ne. Nikdy. To radši skončím jako stará panna... mno, skončím jako "stará" abychom byli přesní.

Víte, přestože vždycky srším na všechny strany strašlivé flamy a überhate jak jsou chlapi hrozní a nedá se jim věřit a ničeho si neváží a jak nechci dítě a manželství je na hovno protože pro toho chlapa víc než jeho rodina vždycky bude jeho vlastní ego a chtíč... tak bych ukrutně moc chtěla, aby to tak nebylo.
Vlastně někde v hloubi věřím, že to tak není - jako každý zasraný idelista, na které tak nadávám v povídkách vlastně doufám, že se lidi mohou upřímně milovat a zůstat spolu až do konce.
Tedy, věřila jsem.

Neptejte se mě, co mě k tomuto závěru dovedlo, stejně vám to nepovím a v zásadě to není tak moc podstatné.

Jen jsem měla strašlivé nutkání říct, že včera okolo poledne nadobro zemřela jedna idealistka - byla to moje vnitřní idealitka, ve kterou jsme vždycky doufala a upínala se k ní ve chvílích nouze.
Teď už nemám nic - ani víru, ani důvěru, ani naději. Prostě nic.

Vždycky jsem si přála, přes všechny ty kecy na povrchu, mít rodinu, milujícího muže a krásné dítě - možná dvě - které bych brala ven a povídala jim pohádky přesně jako to dělávala moje máma.
Jenže tenhle sen včera umřel spolu s tisíci dalších.

Zjistila jsem, že většinu žen asi čeká to hořké zklamání v podobě manželovy milenky, lží a nenávisti - a hlavně zklamání. A tak si říkám - jak vůbec může někdo někomu sebrat tátu, manžela, chlapa od rodiny. Je něco jiného přebrat z čiré lásky osmnáctilété dívce devatenáctiletého chlapce - je to na pěst, ale dá se to. Ale sebrat někomu tátu, někoho, koho ta "manželka" miluje a sdílí s ním všechno, dělá všechno proto aby byli šťastní a jejich rodina se měla dobře? Jak na to někdo může mít žaludek?
Aby bylo jasno, nějaký věkový rozdíl je mi u prdele, jde o to, že ten člověk MÁ RODINU.

Vy byste na to měli žaludek?
Já teda ne, musela bych se zabít.


Mno, vraťmě se zpět na začátek. Nevdám se, nestrávím svůj život čekáním, kdy ta nečestná bezskrupulní píča přijde a sebere mi mého muže a mým dětem tátu. To radši umřu sama a bez děí. Protože děti by měli mít tátu...

Recenze - Divergent

30. srpna 2013 v 20:48 | Akai |  Recenze - knihy, mangy
Pamatuje si mě ještě někdo? Asi ne. Ale rozhodně za tím nehledejte skutečnost, že jsem se tu posledních asi pět měsíců neukázala. Nebo fakt, že za celou tu dobu, kdy jsem tu opravdu byla, jsem vydala asi tři a půl článku. V každém případě tu jsem teď a hodlám napsat článek. Vážně. Poctivě. Ačkoliv, nutno příznat, netuším jestli ho kdy dopíšu, takže možná zůstane navždy v rozepsaných a já budu nadále zapomenuta. No, uvidíme, co se s tím dá dělat.

Ale k věci - k tomuto neskonale hrdinskému počinu jsem se odhodlala, abych obohatila vaše duše a vaši mysl o jednu perfektní záležitost, přesněji knihu. Tedy spíš knižní sérii. And here we go.

Divergent

Název: Divergent
Název v češtině: Divergence (znamená to něco jako odchýlení, oddalování se)
Autor: Veronica Roth
 


The New Beginning - kapitola druhá

27. srpna 2013 v 23:42 | Riveän |  Povídky Rivean
Pro velký ůspěch (jež je zatím...jak to říct, v očekávání?) přidávám druhý díl New Beinning, takové ty okecávací zbytečnosti dodám zítra, eď jdu chrupkat :D



The New Beginning - kapitola první

27. srpna 2013 v 23:16 | Riveän |  Povídky Pierretta
Jak jsem slíbila, právě zříte první díl nové dílovky, kterou dáváme dohromady s Pierettou, abychom měly alespoň základ příběhu našich postav na LARP Posel Boží (což jsme prošvihly, ale tak na to se dějiny neptají, že? :)

Autor: Pieretta
Postavy: Jantara od Solného jezera, Riveän, Mistr Ildir, spousta přidružených vidláků, Rolf (aneb Grizzly prase neukojený)
Fandom: originální
O co go: řekněme takové seznámení s postavami
Varování: zatím žádné :D



The Priest (Kazatel) - recenze, aneb film u kterého Bůňa plakal

27. srpna 2013 v 22:38 | Riveän |  Recenze - filmy, seriály, anime
Někomu holt nestačí být králem Rohanu a musí se stát prvním lidským upírem.
Slovy Aky: "Éomere! No fuj!"
Ale aby se nezdálo, že v následujícím článku jde o nějakou vysoce rozezlenou recenzi (čti. rozezlený blábol), předem podotýkám, že film "The Priest", u nás překládán jako "Kazatel" se mi nadmíru líbil a jeho shlédnutím jsem opravdu nečekaně potěšena.

Ještě drobné varování - jedná se o jednu ze starších recenzí, je dost pravděpodobné, že to na ní půjde poznat :D Tak či tak, už se na to vrhněme...




Robb Stark a genetika

27. srpna 2013 v 20:55 | Riveän |  Povídky Rivean
Rozhodla jsem se, že ještě nežli vás obšťastním dalším dílem The New Beginning, přidám jedno z opravdu STARÝCH dílek.
Jde o básničku, která vznikla, podobně jako většina současných horrorů, na motivy skutečných událostí - ano, teď se máte začít bát. Je dokonce natolik věrná svým dějem, že ony skutečné události snadno vyzjistíte ze samotné básně, takže je tu nebudu zbytečně vypisovat. Podotkla bych snad jen fakt, že jsem při následující příležitosti málem dostala dutku třídního kata učitele za nepozornost v hodině a psaní nevyžádaných kravin - dík bohu naše třídní čte Hru o trůny :)


Autor: Rivean
Délka: kratší
Fandom: Game of Thrones
Varování: jakožto známý ježíš jsem vše nebezpečné dávno vyhvězdičkovala


Další články


Kam dál