Strhující příběh o jedné hysterii...

28. března 2013 v 23:05 | Riveän |  Novinky etc.
Mí drazí poddaní a poddajní balíci,

tak jsem dospěla k závěru, že vzhledem k tomu, že jara se letos asi nedočkáme, může vás zahřáti jen historka o jedné lidské beznaději.
Původně jsem chtěla sáhodlouze vyprávět o tom, jak jsem byla dvakrát na horách v Itálii - ve stejném údolí, městě i hotelu - jak mám dlouhý týden a útrpné tříhodinovky anály (analytické chemie, hovada) a tak vůbec. Pak jsem si ovšem uvědomila, že tento článek visí mezi rozepsanými nejméně dva měsíce, takže už nic z výše zmíněného není moc vůbec aktuální.





Whatever, důležitým poznatkem zůstává, že já, Rivean Volavka, asi nejsem dělaná na dlouhodobé vztahy - jak jinak vysvětlit, že nejsem schopna svému protějšku věřit? Ovlivněna zánětem kloubů a ledvin, zlomeninou chodidla, dědečkem v nemocnici a nutností vyplnit první daňové přiznání v životě, na přítele pořád jen ječím, následně si to vyčítám, takže posléze o něco vystresovanější ječím ještě víc. Mrzí mě to. Mrzí mě, že se nedokážu ovládnout. Kdykoli na svého skvělého, věrného a obětavého šermíře vyjedu, říkám si, že jsem tak hrozná přítelkyně, že mě přece nemůže mít tak rád, jak tvrdí. Takže mu míň věřím. A víc mu vyčítám, že mi lže. A obviňuju ho. A pak obviňuju sebe, že se nedokážu racionálně okřiknout a přestat šílet. A takhle pořád dokola.
Ve výsledku mám krom všech zánětů a zlomenin ještě hlavu jak dýni. Epesní...

Nevím, jestli jsem taková bývala, nebo jestli mě změnilo to, že jsem poprvé v životě s někým opravdu "navážno". Možná že jsem byla vždycky otravná a hysterická, jen jsem si to tak neuvědomovala...

Trochu mě děsí, že se z tohoto blogu pozvolna stává jakési úložiště mých nepotřebných a neřešitelných myšlenek. Takový reálný Deník Volavky.
Trochu mě to děsí.
Ani nevím, jestli to sem píšu, protože doufám v nějakou radu, nebo jen exhibicionisticky vystavuji to, že se trápím - nebo třeba jenom tak - protože to potřebuji vidět napsané, protože jedině tak mám stoprocenstní jistotu, že jde o reálný problém. Působí to totiž tak hezky strojově, úředně.

No nic, zdá se, že situace ztracena jest, asi půjdu a zklátím Vikiho...
/sepsáno z nějaké nepochopitelné a nutkavé touhy něco napsat a z něčeho se vypsat
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kontrolní otázka - který čaj máte raději k vodní dýmce? (prosím, odpovězte, ať můžu konečně všem dokázat, že nejlepší je Karkáde :)

Masala/Saleb
Karkáde/Ibišek
Tuareg
Nějaké Japonsko...třebá...Kukicha
Dumka/Živý-mrtvý (tj. ještě o něco odpornější dumka :)
Něco úplně jiného (a Kofola se nepočítá :)

Komentáře

1 Rein Rein | 2. dubna 2013 v 21:06 | Reagovat

Takovéhle situace se v životě stávají. Myslím, že šermíř pochopí jak ti je když mu to zkusíš vysvětlit. A omluvit se.

Taky je mi líp, když si o nějakém svém problému něco napíšu. Jako bych si to tak potom srovnala..

Zkus s tím hlavně dělat něco víc, než že to napíšeš na blog.
Drž se, Volavko, držím palce ať je líp.

2 Rivean Rivean | 5. dubna 2013 v 13:08 | Reagovat

díky moc za radu -
podobne jsem o tom smyslela - kdyz si takovehle problemy proste nezapisu, zacne mi z nich strasit ve vezi, potrebuji si to tak nejak usporadat - presne jak jsi rekla ;-) popravde situace se, kdybych si to ted kardinalne neposrala zcela odznova, vyrazne zlepsila. Omluvila jsem se a pak jeste jednou a asi jeste petkrat a muj miłovany to jako vzdy plne pochopil (coz nechapu, ale na jeho toleranci a obetavosti to nic nemeni)
Ale dekuji moc za komentar, krasne jsi tam shrnula co bylo treba udelat :-)

3 Tia Zealot Crystalvoyager Tia Zealot Crystalvoyager | Web | 9. dubna 2013 v 16:12 | Reagovat

Takový trochu začarovaný kruh :-D Já taky vždycky píšu na blog, aler ne o těch " vážných" problémech, jen o těch ""vážných"" :D Understood?? :D No prostě myslím, že když maník něco říká, tak je to asi pravda:)) Trochu optimismu do života!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama