Duše dívky s deštníkem ©

6. dubna 2013 v 15:11 | Riveän |  Povídky Rivean
Pro změnu vám povím něco zcela popravdě - tento název už před dávnými a dávnými časy, kdy Zemi ještě obývali mamuti, žížalomuti, koňomuti a...

*zpět* o čem jsem to mluvila?
Aha...chtěla jsem jsem říct, že název "Duše dívky s deštníkem" vymyslela Aka už před pár měsíci pro zatím neexistující povídku - mezitím já, známá to čórka nápadů, jsem samozřejmě nemohla nechat takový poklad ležet ladem a odhodlala jsem se zciziti jej a napsat povídku sama. O čem? A vážně to chcete vědět, děti?
.
Fandom: Naruto
Obsazení: Konan
Žánr: mnó...psychologické se tomu říká? Nejspíš...
Warning: Schíza...
.
Pro začátek ještě troché mé oblíbené sebestřednosti - jako obrázek přidávám tu svou "pseudogeishu" páč u její "tvorby" mě to tak nějak celé napadlo (a navíc mi přijde, že Konan by takhle vypada, kdyby... už mlčím :)
.




.
Ptal ses mě, jak budeš vypadat, až ti bude čtyřicet, až zestárneš. Napadlo tě to jen krátce po oslavě osmnáctin.
Jak absurdní!...Ninjové se přece nikdy nedožívají tak vysokého věku. A přesto jsem ti tenkrát odpověděla. Nepřišlo mi směšné se o takových věcech bavit. Jako by se v nás tehdy ještě ukrývala naděje v budoucnost.

Po nebi putují mraky, nejdřív modrobílé, pak šedé a nakonec hutné a kovové. Mraky studí a dešťové kapky, svlažující zemi okolo, jen umocňují nepříjemný pocit chladu, vtírající se mi pod vestu. Aspoň že krev je teplá, aspoň že krev, co mi teče po tvářích a spánku hřeje - jako poslední pramínky hřejivého světla v okolní tmě - takhle vyprchává, vytéká život.
Mraky houstnou, tuhnou, mrznou a naráží do sebe jako ledové kry na obrovském inkoustovém moři. Je mi zima. Na rukou a nohou už skoro necítím prsty. Tam, kde si ještě před chvilkou prosekaly cestičku rudé potůčky, nyní zbývá už jen mrazivá stopa beznaděje. I moje krev studí a je mrtvá. Jako já. Jako mraky. Jako nebe. Všechno je mrtvé, nezbylo nic, žádná budoucnost, naděje, vidina něčeho závratného v dálce. Žádný epický pozůstatek přítomnosti. Černé nebe polyká mé tělo a hvězdy, jako obrovité ocasy velryb, trhají místy tmu na kousky, protože chtějí ukázat, že tam nahoře, v nedosažitelné dálce, ještě zůstaly kapky světla. Jenže to není moje světlo, nepatří mi. Nehřeje.
Koukám na nebe těma stařeckýma, bledýma očima. Na velryby a na plné kotouče oblak, jak se mísí a batolí po nočním nebi. Nefouká vítr... proč taky? Je klidná, hvězdnatá noc. Trochu mrzne, přestože by takhle brzy na podzim lastně nemělo.

Kolikrát ses koukal na nebe tak jako teď?
S vidinou jediné jisté budoucnosti - že už ho nikdy víc neuvidíš?
Podíval ses tehdy Nagatovi do očí, pak obrátil zrak na mě... Stihl jsi to na poslední chvíli, těsně před tím, než se tvé oči mrtvolně protočily a ty ses sesunul k zemi. Ještě teď se vidím, držíc tě v náručí. Byl jsi mrtvý a ledový. Na vestě se ti v chomáčích srážela krev a já plakala, brečela jsem, protože tehdy s tebou umíraly nejen tvé sny, ale i ty mé. Část mé budoucnosti. Část mě. Spolu s tvou tmavou mazlavou krví se vpil do země můj život. Zůstala jsem sama, snaha o to žít tvůj sen se ukázala jako marná.
Zapoměl ses podívat na oblohu, když jsi umíral. Zapoměl jsi, jak je na podzim krásná, kouzelná.

Teď se tvoje sny vpíjí do země, tvoje sny, co přetrvaly ve mě, v mé krvi, sny co jsem si v sobě schovávala potom, co jsi zemřel. A srdce netluče a oči se mi podivně točí, tak nějak dovnitř - přestávám vidět, přestože víčka mám otevřená.

Myslíš, že obloha se na nás dívá?
Že vidí oči dívky, oči ženy, zhaslé a prázdné? Jako oči stařeny, ty už taky nesvítí a nehřejou, ztratily jas a lesk, není v nich nic - ani naděje, ani sny, prostě nic.
Říkal jsi, že věříš v budoucnost, ale ona nepřichází, není tu pro nás. Noční tma se posměšně plíží okolo, velryby se potápí pod návaly tlustých tmavomodrých ker a já umírám. A tisíckrát radši než oblohu bych teď chtěla vidět tvoje a Nagatovi oči. Nechtěla jsem zůstat poslední z nás...

Jak je ti? Příteli, bratříčku, milenče ve smrti?
Ptáci mi zpívat nebudou, je ticho. Vítr nehvízdá, ani déšť nesyčí. Je ticho. A tma. Noc jen pro nás, to před našima očima se setmělo. Tak přeci jen se lesknou a odráží tu bezmoc stáří. Skelné oči mrtvých lidí, podlité krví a chladem. Ruce sepjaté v nedokončeném gestu obrany a v srdci ocel a jinak prázdno.

Chybíš mi...
Jaké to je, být mrtvý? Horší než umírat? Necítit ani bolest, ani smutek. Zdá se to jako hezké pomyšlení, takové osvobozující. Podívej se na mě z nebe, třeba uvidíš moje oči, třeba uvídíš svůj odraz v nich. Střípky, zbytky snů jež se tam ještě lesknou. Ale musíš být rychlý, brzy už zmizí, vyprchají. Střepy našich duší.
Pospíchej bratříčku, než bude schránka prázdná, pospíchej, nemáš už moc času. Chránila jsem tvůj odkaz, dokud to jen trochu šlo. Ale teď je konec, už nemůžu dál pokračovat. Odpusť mi.

Až budu stará, dáma s deštníkem, jedinou zábavou mi budou procházky parkem, pití čaje a vzpomínky na staré časy. Sedět v zahradě u malého domu s okrovou střechou, ve smaragdových horách někde v lese. S tebou...
A ty ses smál, že prý ve staří není jiná jistota budoucnosti, než že žádná budoucnost už není.
Stáří si pro nás přišlo příliš brzy, nebyl čas sedět v zahradách, nebyl čas milovat a vzpomínat. Tmavomodré nebe nás zhltlo a my nestačili ani žít, natož pak zestárnout. Skončila jsem jako dívka, sotva dvacet let, s tělem vyschlé a životem zmučené stařenky, aniž bych zažila ten klid a smíření, které stáří přináší.

Nebe zpustlo, velryby osiřely. Ležím tu už dlouho a ty pořád nejdeš. Moje duše, duše dívky s deštníkem, dívky v zahradě ve smaragdovém lese, dívky, které tě stále miluje, čeká. A s přílivem ranního slunce mizí v mlhavém oparu.
Moje krev studí.

Přijd si pro mě.
.
.
.
.
.
Ne, nejste cvoci vy, cvok jsem já :D
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kontrolní otázka - který čaj máte raději k vodní dýmce? (prosím, odpovězte, ať můžu konečně všem dokázat, že nejlepší je Karkáde :)

Masala/Saleb
Karkáde/Ibišek
Tuareg
Nějaké Japonsko...třebá...Kukicha
Dumka/Živý-mrtvý (tj. ještě o něco odpornější dumka :)
Něco úplně jiného (a Kofola se nepočítá :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama