Pravidelný raport z velkoměsta

17. dubna 2013 v 21:04 | Riveän |  Odpadní jáma
Praise the Lord! The sun is already comming!
Slunce vysvitlo, pražáci vylezli ze svých temných, zatuchlých kancelářských nor a v Jihlavě leje jak z konve... no prostě klasika. A i pestože se trávička zelená, nemohu si pomoci a je mi nějak těžko.





Za poslední tři dny jsem to stihla třikrát otočit do Jihlavy a po třech hodinách zase třikrát zpět do Prahy. Už začínám znát každou ceduli na dálnici, fakt. Bůh žehnej mojí práci! Ne, nechci aby to vyznělo špatně, práce samotná mě momentálně baví víc než kdykoli předtím, avšak trochu problematické se mi jeví neustálé přesuny z přehřáté Prahy do vymrzlé Jihlavy. To aby si člověk s sebou vozil zimní kabát a beranici tam a v příruční tašce místo notebooku letní kabátek s kloboučkem zase zpátky...
Zvlášť dramatické jsou pak ty okamžiky, kdy se mi během tohoto oslavovaného přesouvání se udělá špatně od žaludku, hlavy, zaníceného kloubu až k loktům na rukách, motá se mi řepa, kdykoli vybíhám schody a po každém sebemenším obědě je mi na zvracení. Což mi připomíná, že mi pořád ještě nikdo nechce řct, cože to mám za nemoc, jen se mi na nočním stolku kupí hromádka léků na něco, co neznám a dle všech ostatních vlastně ani nemám.


Jediná reálně se tvářící choroba, kterou asi prokazatelně trpím je strašlivá paranoia, jež mě nutí představovat si ty nejstrašlivější scénáře v nichž se vyjímají zejména erotické hambaté scénky mého šermíře s nějakou random babou/Fritolem (ty ještě docela ujdou)/nějakou jinou babou/ještě jinou babou/šermířovou mocinkylolinkynejnej kamarádkou/úplně jinou babou.
Obávám se však, že tato nemoc ibalginem léčitelná není a tudíž se mi nepodaří vymýtit její podstatu jinak než neustálým modlením se, abych se šermířovi ještě neomrzela.

Co se týče mého studia, neděje se zhola nic, krom toho, že jsem překvapivě ještě nevyletěla z organiky ani z praktik, což krom mě překvapilo jistě i vyučujícího, který mě na jedné ze zkoušek viděl poprvé v životě. Do těchto neutuchajícíh peripetií se ještě pokouším dohrabat na pozici Obchodního vedoucího, protože mě zaprvé motivuje fakt, že pokud to stihnu ještě tento měsíc, budu a) asi nejrychlejí povýšená b) těžce za vodou a za další mě motivuje to, že jestli se o měsíc opozdím budu muset splnit jednu biologii odporující sázku s okurkou. Což upřímně nechci.


Výsledkem předchozích strastí jest má všeobecná podrážděnost (jež jsem si nepříliš strategicky vybila včera během hraní Dračáků na Hadí kněžce, která na mou nebohou postavu obratem sestala snět šupin) a vyloženě hmatatelné zoufalství.
Říkám vám, děcka, až mi z toho všeho jednou hrábne, naložte mě na kárku, vyklopte na nějkou pěknou hromádku borového dřeva, zapalte pode mnou vatru až do nebe a popel rozpraště ve Felwoodu, protože když jsem tam naposled byla, zdálo se mi, že už ani tam nestraší... kam ten svět spěje?

Mno nic, žijte blaze a hlavně v očekávání prvního dílu veleslavné Kroniky klanu Jestřábů, neboť dnes už (ale jako opravdu, slibuju) vyjde první díl! Třikrát hurá!

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kontrolní otázka - který čaj máte raději k vodní dýmce? (prosím, odpovězte, ať můžu konečně všem dokázat, že nejlepší je Karkáde :)

Masala/Saleb
Karkáde/Ibišek
Tuareg
Nějaké Japonsko...třebá...Kukicha
Dumka/Živý-mrtvý (tj. ještě o něco odpornější dumka :)
Něco úplně jiného (a Kofola se nepočítá :)

Komentáře

1 Rein Snítka Rein Snítka | 17. dubna 2013 v 21:19 | Reagovat

Hurá, hurá, hurá!

Na ten první díl se těším, už aby tu byl, zajímá mě, jak to vlastně bude. :-)

..A podle toho, co píšeš, by ti asi nejvíc pomohlo odpočinout si .. Zkus si najít někdy čas na relax :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama