Riví oslava dvacetin aneb veleslavný konec NunuTeenky

7. července 2013 v 12:49 | Riveän |  Novinky etc.
Co jen dodat k vlastní oslavě narozenin?

Teď, když ta ukrutná kocovina opadla, se mi díky bohu vybavují už jen příjemné zážitky. Kruci a ten bodyshot...a ranní (v osm hodin) zpěv v Dáblickém lese...a cesta domů a...kurva, to byly samé traumatizující, což?
Nepopírám, že sjem se zase zkalila jak hovádko, ovšem tezi že jsem to přehnala, rezolutně odmítám.
Přestože se teď musí zdát že to dle popisu vlastně byla zcela normální chlastačka, o které posléze tvrdím, že se buď a) nestala, nebo b) stala úplně jinak, na této akci bylo přeci jen něco neobvyklého. Tak například trvala dva dny a dvě noci.





Plánována byla původně na čtvrtek - bez mého vědomí se ovšem týden před akcí sformovala skupinka cca 15-ti lidí, kteří na mě podle a vychytrale číhali u Milambera doma už ve středu. Mělo mi být hned podezřelé, když se mě můj šermíř domácí snažil za každou cenu vytáhnout ven do vinárny, přičemž těsně před tímto hrdinským počinem navíc bez řečí vyluxoval. Jenže znáte mě, starou naivku, netušila jsem nic a tak jsem si při návratu neopomněla zapět svou oblíbenou píseň "kontejner na bioodpad".


Představte si ten okamžik - vejdete do velkého prostorného pokoje, v krbu sálá oheň a v rohu se tísní banda mých nejlepších kamarádů. Myslela jsem že mě na místě trefí.
Chápejte, šešli se kvůli mě! ŇufryŃufry...
Zbytek vám musí být už teď jasný - tančili jsme, zpívali, cpali se jahodovými knedlíky, kouřili ty tři přítomné šíšy, byli v sauně, probírali jsme smysl života...no prostě geniální akce s genialními lidmi. Kdybych měla začít ještě o dárcích, asi už se fakt rozplynu.


Probuzení bylo težké - ovšem zdaleka ne tak těžké jako uvědomnění, že mě večer čeká další kolo kalby. Stihla jsem si koupit kloubouk s peřím (správný barončí, na Posla) a zbytek dne jsem strávila už jen úpěnlivým modlením aby to můj vyčerpaný organismus zvládl. Zvládl, ale ztráty byly ohromné.


Po klasické peripetii "Rivean, kde kurva věžíš?" jsme konečně dorazila do hospody, kde už čekali pan Fotograf, velectěný dveřník Ironman (viz recenze Azerothu) a jeden ze dvou správných trpaslíků Mrtvák (ostatní trpaslíky bych nejradši odnesla v zubech). Postupně dorazilo ještě dalších asi patnáct lidí včetně části staré gardy z předchozího večera. A pak jsme pili a pili a pili...a občas i kecali - Fritol příhodně donesl papír se seznamem prokazatelných důvodů proč nemasturbovat, takže jsme měli o téma navíc. Dostala jsem další kupu bezva dárků - za všechny jmenuji alepsoň vojenskou čapku s nášivkou "sniper", kus slaniny abych mohla více pít, panák z kravského rohu, nádherný černočervený náhrdelník, rybu bojovnici "Bětu", starkovský korbel a asi tisíc dalších super věcí.

Jak už jsem řekla končili jsme až nad ránem a já sjem za to vděčná - kéž bych mohla s touhle partou strávit co nejvíce takovýchto dní.
Díky děcka, díky že jste přišli, mysleli na mě a že vám na mě záleží.

Mám vás ráda :)



/sepsáno zcela sobecky na počest mě, mých bezvadných kamarádů a mojí bezkonkurenční oslavy narozenin. Jak by řekl ctihodný Bowman: "party až do rána!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MeryEn MeryEn | Web | 7. července 2013 v 13:00 | Reagovat

to musela bejt pořádná párty, dva dny a dvě noci :) věřim rána jsou vždycky nejhorší :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama