Kronika Klanu Jestřábů

23. srpna 2013 v 22:50 | Riveän |  Povídky Rivean
"Na obzoru se objeví jezdci a budou jich stovky, možná tisíce. Hřívy jejich koní, rudé jako letní úsvit a stejně tak i lesklé, se...,"
"To přeháníš..."
"Oukej, vynechám ten obzor, to už by mělo jít ne?"
"Bez obzoru se mi to zdá jednoznačně lepší."

Zpoza kopce se se strašlivým řevem vyřítili dva mladí kluci na koních. Na ramenou jim jako špatně navrženým figurínám plandaly prošívané vesty a zelené tabarty s rezavým keltským kancem na prsou. Klasické odění mladičkého fantazáka spoléhajícího, že do svého kostýmu doroste.
O poznání později se za nimi objevilo ještě několik dalších, tentokráte již pěších válečníku s obdobnými znaky na šerpách, štítech a praporech. O co pomalejší byli, o to hlasitější pokřil se jim dařilo vydávat.

"Mí věrní," začala jsem nanovo: "objeví se jezdci a budou jich...," opět jsem se odmlčela při pohledu na přibližující se skupinku Zelených: "možná desítky."
Jeden z krajních běžců nejspíš náhle zakopl a dalších několik ho začalo sbírat. Strašlivý řev nesoucí se k nám na hřeben kopce podstatně ztichl. Trvalo pár minut než mi vůbec došlo, že dnešní tolik slibovaný a tolik očekávaný útok našich současných nepřátel patrně vůbec neproběhne.
"S trochou štěstí sem dorazí ta první dvojice," konstatovala Aka a povzbudivě mě poplácala rameni.


Víte jak se říká, že děti si i tu sebemenší hloupost dokáží zveličit, že dokáží vidět svět fantastický, neobyčejný, výjimečný a úžasný, aniž by je to stálo hodiny a hodiny námahy? Taky se říká, že děti žijí ve vlastních světech a že dokáží být překvapivě přímé - až kruté a bezohledné. Nejzajmavějším faktem ale zůstává, že děti vidí svět tak, jak chtějí a jak si ho sami představí.
Taky jsme byli takoví... jen už jsme nebyli děti.

Kronika Klanu Jestřábů




Druhý díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama