Pojměme to třeba egoisticky...

24. srpna 2013 v 23:07 | Riveän |  Témata týdne
Jak název napovídá budeme se dnes baviti o mém životě.


Nečekejte však žádné emařiny, netěšte se na výčet strašlivých strastí, které mě jistojistě sužují. Právě naopak - rozhodla jsem se zde sepsat výčet věcí, které mě při životě drží a záměrně vynechat ty, jež mě od něj občas odrazují. Nehodlám zde zároveň řešit ani fyziologickou podtatu života, ani jeho smysl, či snad cenu - to si nechme na jindy.



Tak tedy začněme - logicky bych se vrhla na věc nejpředpokládatelnější a to na lidi okolo mne - přesněji řečeno na přátele. Ano, jsou to moji kamarádi, můj mladší bratr a moje rodina, co mě udržují jakž takž v kondici. Díky nim jsem s tím vším ještě nesekla (a že na to párkrát nálada přišla). I v těch nejvíc apokalyptických chvílích si říkám kdo by bráchu učil lukostřelbě a poznávání stromů v lese a oněm činnostem nejepičtějším - šermu, stopování a úctě k našim čupr druidským záležitostem. Kdyby to se mnou řízlo, z bráchy by se mohl stát asociální magor se zničeným životem - a to, přestože jsem lakomá až hanba, nechci.
Ve výčtu milovaných věcí nemohu opominout ani svého milovaného šermíře - který mě občas štve, občas trápí, občas o něj mám strach, někdy mám strach, že ho stratím... ale i přes to všechno si nedovedu představit mimo něj člověka, se kterým bych chtěla a hlavně dokázala žít.

Je to hnus, když takového zloprdelníka jako jsem já drží při životě z části i láska, co?

Mno, posuňme se dále - z mnoha drobných věcí, bez kterých si život nedovedu představit, nelze nejmenovat moje akvárko s jihoafrickými tlamovci, můj nádherný téměř dvoumetrový anglický jasanový luk, sbírků polodrahokamů, několik ručně šitých kostýmů na které jsem patřičně hrdá (ač to samozřejmě nepřiznám - nedosahují totiž kvalit, jaké bych si přestavovala, ale jsou přece MOJE). Taky miluju moji poličku s mangami - jmenovitě s mou milovanou Kyóko Karasumou - dále sedm věštěckých kančích, jeleních a rysích zubů s vyrytými runami, sklenku z maturitního plesu, šicí stroj a sadu italských temper, co jsem dostala od babičky a mamky k Vánocům... teď mě napadá jedna silně sentimentální drobnost - plyšový pes od táty z Belgie.

Asi nejnovějším přírůstkem do sady cenných předmětů budiž všech sedm dílů zaklínače v novém vydání, jež jsem ukořistila asi před měsícem v Palladiu (ten pohled prodavaček když jsem jim donesla v podstatě celou poličku, byl k nezaplacení :D)


Mno a konečně se dostávám k těm lehce eternálním věcem.
Miluju když má můj pes radost, když se vrátím domů, nebo když ho ňuchňám na břiše. Miluju teplé ráno někde v lese, jen tak sedět ve voňavé vysoké trávě a sledovat volavky, když létají nad mohřinami u našich rybníků. Zbožňuju chvíle, kdy s Yrillin řešíme druidské záležitosti a rozebíráme kdo je jak dobrej v posteli.
Mám ráda Vánoce a taky všechny jiné svátky, kdy mohu být beztrestně doma. Obrovskou rozkož mi přináší pocit, že se mi něco povedlo v práci, že jsem někomu pomohla - nebo že jsem napsala dobře test ve škole a rodiče ze mě budou mít radost. prostě ten supr pocit, že jste aspoň na okamžik frajer.
Nádhera taky je, když mi někdo bezelstně pochválí některý z mých obrázků - mno, komu by se to nelíbilo, že?

Hrozně ráda píšu New Beginning, protože vím, že to někoho zajímá, že na to někdo čeká. Mám rada svoji partu, svůj klan. Mám ráda, když mě pozve na akci s tím, že mě má rád, že je se mnou sranda. Miluju bitvy protože můžu chránit ty, na kterých mi záleží a natrhnou řit, těm, co by jim chtěli jen náznakem ublížit.
Ráda jezdím na koni, ale ještě o něco radši se o koně starám, strašně ráda koukám na filmy, mám-li jmenovat, pak nemohu opominout ty, které utvářely můj vztah k fantasy - starý Robin Hood, Král zbojníků s Costnerem, pak samozřejmě Pán prstenů (nejradši mám dvojku) nebo Příběh rytíře...


Hrozně ráda plavu a šermuji, přestože to vážně vážně vážně vůbec neumím.
A hraju deskovky.
Píšu povídky.
Dělám palačinky.
Cpu se kilama jahod.
Stavím na potocích přehrady a neskutečně, skoro až orgasmálně si to užívám.
Zarytě fandím samurajům za povstání Meiji a partyzánským komandům Scoia'tael.
Líbí se mi skoti a obdivuji Lokiho - nejsem ale schopna vybrat si mezi ním a Freyou.
Chtěla bych být valkýrou.
Ráda zpívám, ač to absolutně neumím.
Největší jídelní slastí jsou mi hovězí steaky.
Nedokázala bych žít bez bezcílného bloumání po lese.
Jo a miluju volavky, to je taky dost důležité.

Uff... dochází mi nápady. A jak se říká v nejlepším přestat. Doufejme, že vás tento článek příliš nezděsil - uznávám, že nebyl nijak naučný, ani povznášející. Ale co si budeme povídat, i takovýchto vejžblebtů je na světě třeba.
Mno, budete-li mít trošku chuti, pochlubte se též vašimi "při-životě-držícími" aktivitami, věcmi a pseudopsychopatickými iluzemi.

/sepsáno na počest mě, Rivean Volavky, protože jsem známý zloprdelník, čili badass.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 proste-panda proste-panda | 24. srpna 2013 v 23:52 | Reagovat

No... žij blaze, Yaraki. Sem ráda, že se máš dobře.

2 Rivean Rivean | Web | 24. srpna 2013 v 23:55 | Reagovat

[1]: což mi připomíná že bych žila ještě blažeji, kdybych měla možnost zas tě viděti :) máš čas přístí pondělí (2. září) nebo v úterý 3. září a budeš v Praze?  Že bysme se srazili... tento týden jsem totiž na chatě - slíbila sjem to babičce...

3 proste-panda proste-panda | 25. srpna 2013 v 0:04 | Reagovat

Achjo, ty držko jedna plechová, nemůžeš mi taky někdy napsat herdek sama od sebe??! Nedbala si hrozby smutné pandy! teď píšu na fejsbuk kraviny místo dopisování cesty prince... jasně že sem v praze, začínám učit v zušce. čiže od 1. do 5. tak su stopro.

4 Rivean Rivean | Web | 25. srpna 2013 v 0:08 | Reagovat

[3]: oujeah tak s tím počítej, chytnu si tě a zítra ještě zavolám, ok? ;-)

5 proste-panda proste-panda | 25. srpna 2013 v 0:10 | Reagovat

zavolat? Zítra? Tak to sem zvědavá. jinak s tím samozřejmě počítám...

6 Rein Rein | 27. srpna 2013 v 1:25 | Reagovat

... Trochu mě děsí, že jsme si TOLIK podobné :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama