Narutardní chvilka

11. září 2013 v 17:08 | Riveän |  Povídky Rivean
Tak jsem si zase jednou uvědomila, jak jsem začínala s blogem - zcela šokézní způsobem.

Jako narutard.


Zároveň s tím jsem si také uvědomila, jak moc ráda jsem narutardem byla. Jak jsem byla hrdá na celou komunitu, jak se mi dmula hruď nepokrytou radostí a pýchou, když jsem příšla po delší odmlce na Jihlavský otaku sraz a Yoko mě představila těm malým holkám, "nováčkům", a ony jen s úžasem vydechli "tak to je TA Yaraki"!
Fíha, ty časy mi chybí.

Občas mi je připomene třeba právě má milovaná Yoko - například když mi nedávno dala možnost dělat betareadera její megaepesární kulervoucí slash povídky (za ten slash mě roztrhne vejpůl ale je to tak) jménem "Cesta Prince". Zase jsem na chvilku TA Yaraki.

Jo, byla jsem mladší, o dost unylejší, blonďatější a nevýraznější - malovala jsem se, jen když bylo třeba někoho na "párty" nabalit - pro čiré osobní potěšení, pozvednutí ega. Jinak jsem lítala zběsile po lese, jezdila za Yokoušem do Brodu a pařila Oblivion.
Od té doby se můj život výrazně změnil. Mám vlasy rezavé, jaké jsem vždycky chtěla - což vlastně krásně shrnuje celé mé "nové já" - jako jsem vždycky chtěla.

Pracuju, občas jezdím na koni, studuju a hlavně mám božanského übersexy šermíře.
Ale na některé věci z toho těžkého, starého života přece vzpomínám ráda. Třeba na Deník Volavky - cca 300 stránkovou povídku, jež jsem psala přes dva roky. Klasická fan fiction kterou ovšem v době největšího rozkvětu četlo přes 30 lidí. Což je více než žůžoidní, co bych za to dala teď.




Vrámci výše zmíněné povídky vznikla též jedna básnička, jež se dle mého skromného, chabého rozumu pro toto melancholické odpoledne dokonale hodí. Jde o báseň, která ze zištných důvodů nemá jméno a vlastně ani není moc dobře napsaná, nebo "silná". Mám ji ráda v zásadě jen protože se mi u ní vždy vybaví scéna, kdy shinobi Zvučné vesnice (hlavní hrdinka povídky je jednou z nich) napadají Konohu - běží bok po boku, unavení, vyděšení. Někteří se snaží prchnout, jiní se bijí za cenu životů svých spolubojovníků vpřed skrz sevřený šik v marné touze urvat aspoň kousek slávy pro sebe.
A pak všichni umřou - jak nečekané.

V povídce jako takové se vyskytla pouze poslední sloka básně - ne protože je nejvíce zloprdelní, ale protože v tu zmiňovanou chvíli se to z pohledu hlavní hrdinky jinak říct ani nedá.

A tady je:


Prodal jsem svou duši
sám sobě katem,
více již nebije
srdce pokryté zlatem.

Cesta, kterou kráčím
lemovaná leskem,
s očima měděnýma
a srdcem z platiny.

Každý z nás vrahem
a všichni též bez viny,
ve světě bez slunce
tonoucím v ledu.

Provázen strachem,
jediným přítelem,
tak jako šípy
jak kalené čepele.

Ve světě tvořeném
smrtí a bolestí
našel jsem cestu,
jak mluvit s Bohem.

Kalnýma očima
nevidím na nebe,
vždycky bok po boku
a každý sám za sebe.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Panda/Yokouš Panda/Yokouš | Web | 25. září 2013 v 8:51 | Reagovat

Zdravím tě, ó ženo. :D Básnička mě dostala  už asi před týdnem, New Biginning je totálně boží a fakt se těším na další díly.... Ale zkouším už třetí místo, kde mi odpovíš, protože sms ani fb nějak nereagujou. Žiješ? :D (a koukej odpovědět, bo se začnu bát že ti něco je)

2 Keigh Keigh | Web | 10. listopadu 2013 v 0:58 | Reagovat

Ach, drahá.

Pochybuju, že si mě pamatuješ, ale na tom nesejde. Zrovna nedávno jsem vzpomínala na staré dobré časy, a na co nenarazím - na Yaraki. Jednou z těch, co spolu se mnou začínaly. Ach, pověz, kde ty loňské (vlastně předpřed *kurzíva* před loňské) časy jsou.

Něha našich duší a fluffy povaha našich blogů byla roztomilá, nemyslíš? A pak jsme zaprodaly duši Supernatural/Lokimu/Tumblr./Dr. Who/Sherlockovi a horším a co z nás zbylo. Nadšení narutotardi se změnili v gayfreaks, co shippujou kdeco a ve volném čase předstírají, že jsou normálními lidmi. Nás sarkasmus zcyničtěl a náš cynismus způsobil zánik našich srdcí i duší.

Doufám, že se minimálně tak skvěle jako já. Podle data tohoto článku předpokládám, že jsi skončila i tady? I přesto, pokud se někdy vrátíš, ráda bych věděla, jak se máš. Tvůj humor je legendární.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama